Kortizol: Hormon stresu, metabolismu a zdraví nadledvin

Kortizol je jeden z nejdůležitějších hormonů v lidském organismu. Je nezbytný pro přežití a udržení rovnováhy v těle. Jeho význam často zjednodušeně označujeme jako „stresový hormon“, ale jeho působení je mnohem komplexnější. Kromě zvládání stresových situací se podílí i na regulaci metabolismu, imunitní odpovědi a krevního tlaku.

Co je kortizol a jak funguje jeho produkce

Kortizol je steroidní hormon ze skupiny glukokortikoidů. Vyrábí se v kůře nadledvin. Jeho produkce funguje na principu zpětné vazby. Pokud tělo zaznamená potřebu zvýšit hladinu kortizolu (například během stresu nebo infekce), hypotalamus uvolní hormon CRH (kortikoliberin), který stimuluje hypofýzu k produkci ACTH (adrenokortikotropní hormon). ACTH následně působí na nadledviny, které začnou produkovat kortizol. Jakmile se jeho hladina v krvi zvýší, hypotalamus i hypofýza tento signál zaznamenají a sníží stimulaci – tím se hladina kortizolu zase postupně vrací k normálu.

Základní funkce kortizolu

Kortizol má v těle široké spektrum účinků. Mezi nejdůležitější patří:

Regulace metabolismu

Kortizol zvyšuje hladinu glukózy v krvi tím, že stimuluje tvorbu glukózy v játrech a současně brzdí její využívání v buňkách. Tím tělu zajišťuje dostatek energie v situacích, kdy je potřeba rychle reagovat (stres, fyzická námaha, infekce). Zároveň ovlivňuje metabolismus tuků a bílkovin.

Stresová reakce

Při stresu (fyzickém i psychickém) dochází k prudkému zvýšení hladiny kortizolu. Tento „boj nebo útěk“ mechanismus pomáhá organismu přežít ohrožení. Zvyšuje krevní tlak, tepovou frekvenci a zajišťuje energetické rezervy.

Protizánětlivý účinek

Kortizol působí jako přirozený imunosupresivní a protizánětlivý prostředek. Pomáhá tlumit přehnané imunitní reakce a zánětlivé procesy.

Regulace krevního tlaku a rovnováhy vody a solí

Kortizol ovlivňuje činnost ledvin, pomáhá zadržovat sodík a tím nepřímo udržuje krevní tlak. Při jeho nedostatku dochází k nízkému tlaku a dehydrataci.

Cirkadiánní rytmus

Hladina kortizolu se během dne mění – nejvyšší je časně ráno, kolem 6.–8. hodiny, a nejnižší večer a v noci. Tento denní rytmus hraje důležitou roli v regulaci spánku a bdělosti.

Vyšetření kortizolu

Kortizol lze vyšetřit několika způsoby, v závislosti na tom, co lékař potřebuje zjistit:

Stanovení kortizolu v krvi

Nejčastější metoda. Odběr probíhá obvykle ráno (mezi 7:00 a 9:00), kdy je hladina kortizolu nejvyšší. Pro posouzení denního rytmu se někdy provádí i druhý odběr večer.

Stanovení kortizolu ve slinách

Používá se zejména při podezření na Cushingův syndrom. Výhodou je, že odběr lze provést doma – obvykle pozdě večer, kdy má být hladina minimální. Vysoké večerní hodnoty signalizují narušený denní rytmus sekrece.

Stanovení kortizolu v moči (24hodinový sběr)

Měří se celkové množství volného kortizolu v moči v průběhu jednoho dne. Tento test poskytuje dobrý přehled o celkové produkci kortizolu během 24 hodin. Používá se např. při diagnostice Cushingova syndromu.

Stimulační a supresní testy

Patří mezi pokročilejší diagnostické postupy.

Interpretace výsledků vyšetření

Hodnoty se liší v závislosti na použité metodě a denní době odběru. Jednorázově zvýšený kortizol nemusí nutně znamenat onemocnění – může jít o důsledek stresu, infekce nebo nedostatku spánku. Naopak opakovaně nízké hodnoty či nepřítomnost normálního denního rytmu mohou být varovným signálem.

Trvale zvýšená hladina kortizolu

• Typickým onemocněním je Cushingův syndrom, způsobený nadprodukcí kortizolu. Projevuje se přírůstkem váhy (zejména v oblasti břicha a obličeje), svalovou slabostí, vysokým krevním tlakem, osteoporózou a poruchami menstruačního cyklu.

Trvale nízká hladina kortizolu

• Nejznámější formou je Addisonova choroba, při které dochází k selhání nadledvin. Projevuje se chronickou únavou, nízkým krevním tlakem, úbytkem váhy, poruchami trávení a někdy i změnou pigmentace kůže.

Krátkodobé výkyvy = běžná reakce na stres nebo nemoc

Únava a nízký kortizol = může dojít k tzv. „funkčnímu vyhoření osy“, i když nadledviny nejsou strukturálně poškozené.

Pro koho je vyšetření kortizolu vhodné

Vyšetření kortizolu se indikuje v následujících případech:

• podezření na Cushingův syndrom (obezita v obličeji a na trupu, fialové strie, osteoporóza)
• podezření na Addisonovu chorobu (chronická únava, nízký tlak, tmavnutí kůže)
• dlouhodobý stres a vyčerpání
• poruchy spánku, deprese a úzkosti
• neplodnost, nepravidelná menstruace
• chronické záněty, opakující se infekce
• kontrola při dlouhodobé léčbě kortikosteroidy (např. prednisonem)

Zajímavosti o kortizolu

• Kortizol zlepšuje i škodí paměti

Krátkodobě zvýšený kortizol pomáhá soustředit se a lépe si zapamatovat důležité věci – například když jste pod tlakem. Naopak chronicky zvýšený kortizol může poškozovat hipokampus, část mozku důležitou pro paměť, a tím zhoršovat učení i kognitivní výkon.

• Kortizol vás každé ráno probouzí

Než otevřete oči, hladina kortizolu už stoupá – vrcholí mezi 6.–8. hodinou ranní. Tento „kortizolový budík“ připravuje tělo na aktivitu – zvyšuje tlak, tep i hladinu cukru v krvi.

• Noční směny narušují přirozený rytmus

Lidé pracující v noci mívají narušený denní cyklus kortizolu. To zvyšuje riziko vzniku cukrovky, srdečních nemocí, obezity i depresí. Hormonální rovnováhu ovlivňuje i pouhé narušení pravidelnosti spánku.

• Vlasy jako archiv stresu

Zatímco krev nebo sliny ukazují hladinu kortizolu v daný okamžik, vlasy mohou poskytnout přehled o stresu za poslední měsíce. Každý centimetr vlasu odpovídá zhruba jednomu měsíci – tato metoda se dnes využívá v psychologii i výzkumu chronického stresu.

Závěr

Kortizol je klíčovým regulátorem životně důležitých funkcí. Jeho hladina v těle odráží nejen fyzické, ale i psychické zatížení. Vyšetření kortizolu poskytuje důležité informace o činnosti nadledvin a celkové hormonální rovnováze. Pokud je správně interpretováno, může pomoci odhalit vážná onemocnění včas, případně optimalizovat léčbu. Důležité však je přistupovat k interpretaci výsledků komplexně – v souvislosti s dalšími laboratorními hodnotami, zdravotním stavem a anamnézou pacienta.

Autor: RNDr. Jan Krajíček PhD.